Léčba akutní otravy malé Žofky
Homeopatická léčba zvířat, ať již domácích mazlíčků nebo zvířat tzv. velkých (tím rozhodně nemyslím naši politickou reprezentaci) je v našich krajích stále ještě ne zcela rozvinutá. Až na několik vzácných výjimek se jí řada homeopatů bojí nebo ji možná nepovažuje za dostatečně zajímavou. Těžko říct, ale v každém případě je to podle mého názoru velká škoda.
Zvířátka můžeme léčit jak konstitučně (kdo má to štěstí, že s některým sdílí společnou domácnost, dá mi jistě za pravdu, že symptomů se dá zjistit dost a dost), kdy má postup odebírání a vyhodnocení případu řadu společných rysů s léčbou malých dětí, tak samozřejmě i akutně. U akutních stavů máme relativní výhodu v tom, že se můžeme dostat k pacientovi i ve velmi vážném stavu (lidský pacient ve srovnatelném stavu obvykle leží na oddělení JIP a nikoho, tím méně homeopata, k němu nepustí) a navíc většina veterinárních lékařů nemá vůči homeopatii ani zdaleka tak odmítavý postoj jako je tomu u většiny lékařů „lidských“.
Přesvědčila jsem se o tom i v případě, o který bych se s vámi ráda podělila. Jedná se o léčbu akutní otravy jedem na hlodavce u malé roztomilé Žofinky, jinak černé kříženky knírače a Kavalír King Charles španěla (nar. 25. 2. 2005).
V pondělí 15. 2. 2010 kolem poledne byla Žofka svými páníčky odvezena na veterinární kliniku v Brně kvůli potížím s dýcháním, které bylo doprovázeno těžkými sípavými nádechy. Hned odpoledne byla provedena endoskopie, ale předpoklad, že se v dýchacích cestách nachází cizí těleso, se nepotvrdil. Otok v proximální části krku a hematom se zvětšovaly a v době zákroku už ucpaly průdušnici. Dále bylo zjištěno, že Žofka krvácí z tkání po celém těle. Pro zajištění dýchání byla provedena tracheotomie, při které Žofka hodně krvácela. Kvůli krevní ztrátě vypuštěním hematomu a krvácením ze sliznic se muselo přistoupit k tranfúzi krve. Majitelé Žofky byli telefonicky informováni, že může jít o příznaky akutní otravy nebo o následek traumatu v oblasti krku. Protože stav pejska se zdál být velmi závažný, požádali mě o homeopatickou pomoc. Po zvážení všech okolností jsem se rozhodla podat Arsenicum album C 200, jednorázově, Crotalus horridus C 30 rozpuštěný ve vodě každé dvě hodiny a pro jistotu i Arniku C 30 ve vodě každé dvě hodiny.
V úterý 16. 2. dopoledne přišly laboratorní výsledky krve z předchozího dne, které potvrdily otravu rodenticidem, která se projevuje zejména výrazným snížením srážlivosti krve. Klinicky nastalo zlepšení, Žofka přestala krvácet. Pokračujeme podáváním Crotalus horridus C 30 ve vodě. Lékaři se diví, co jí to dáváme, že jí to tak chutná . Celý den i noc probíhá klidně, je důvod k mírnému optimismu.
Ve středu 17. 2. dopoledne dochází ke krizi. Dozvídáme se, že se objevily výrazné dechové obtíže ve formě silných atak dušnosti. V poledne jsme na veterinární kliniku přivezli Arsenicum album C 1000 ve vodě. Tou dobou už musela být Žofka částečně uspaná a na samotce, protože ji každý podnět rozrušil a vyvolal další záchvat dušnosti. Lékaři nás upozornili, že její stav je kritický a že jí nelze podávat stříkačkou vodu s homeopatiky, protože by ji ve spánku nespolkla. Přesvědčili jsme je, aby jí vodou s Ars. C 1000 alespoň pravidelně zvlhčovali ústní sliznici a jazyk. S tímto řešením souhlasili, i když byli patrně velmi skeptičtí k tomu, že by pejsek mohl přežít. Ještě odpoledne následuje telefonát, z něhož se dozvídáme, že u Žofky nastalo zlomové zlepšení celkového stavu. Dechové obtíže ustaly a už se nevrátily, bylo možné vysadit částečnou sedaci. Lékaři očekávané zhoršení v noci nenastalo, celou noc na čtvrtek Žofka klidně spala a dýchala sama a bez problémů.
Ve čtvrtek 18. 2. pokračovalo podávání Ars. C 1000 v pravidelných intervalech, které jsme prodloužili na čtyři hodiny. Žofka už dýchá bez tracheostomie (podle lékařské zprávy byla odstraněna ve středu), sama pije, je jen apatická a spavější. Na lékařské zákroky začíná reagovat nevolí, občas se při manipulaci ožene po lidech, kteří jí podle jejího názoru způsobují bolest. Z důvodu sníženého počtu krevních destiček (hodnota 41) byla provedena další transfuze krve jako prevence případného krvácení, které by mohlo nastat.
V pátek 19. 2. se Žofka chová jako zdravý pes, s chutí přijímá potravu, je aktivní, veselá a nejraději je venku. Celý víkend se Žofce daří velmi dobře.
V pondělí 22. 2. je proveden kontrolní odběr krve a je zjištěno kriticky nízké množství krevních destiček (22 oproti normě 200 – 500). Krevní rozbor neukazuje na poruchu funkce kostní dřeně, takže lékaři vyslovují hypotézu, že jde o imunitní reakci na podané transfuze. Proto musí Žofka dál zůstat v nemocnici, i když je jinak naprosto bez obtíží.
Protože se do úterý 23. 2. počet destiček téměř nezvýšil (27), lékaři začínají podávat kortikoidy (Prednison), které potlačují imunitní reakci.
Ve čtvrtek 25. 2. 2010 „slaví“ Žofka své páté narozeniny. Večer je konečně propuštěna do domácího léčení a k lékům, které má předepsány od veterinářů, přidáváme Iodum C 9 (vyšší potenci jsme bohužel nesehnali). Do pondělí 1. 3. se počet trombocytů zvýšil na 171.
Od té doby postupně vysazujeme antibiotika, snižujeme dávky Prednisonu, jednou až dvakrát denně podáváme Iodum C 9 ve vodě a při posledním rozboru 18. 3. už je počet krevních destiček téměř v normálu (192). Žádné další zdravotní potíže u Žofky nenastaly.
Na závěr bych velmi ráda poděkovala paničce Žofky za pomoc při sepsání tohoto článku a dovolila bych si citovat z její e-mailové zprávy, která mi přišla koncem března:
„Žofinku si na veterině pamatují. Včera jsem telefonovala s nějakým doktorem - cizincem - a ten mi lámanou češtinou říká: ,Jo vy jste ta Žofka? A jak se má? Už se jí dýchá dobře? No jo, já si ji pamatuju - chudinka!´
Chudinka malá minulý týden zdrhla a přišla vyválená v něčem tak příšerném, že mě jen vědomí, kolik stála její léčba, zdrželo od toho, abych ji vlastnoručně přerazila .“
A tak šťastně končí náš příběh, aby mohl životní příběh malé Žofky pokračovat, a já si jenom přeji, aby takových šťastných konců bylo díky homeopatii co nejvíc!
